dostih v Polsku
Mezinárodní mistrovství Polska
20.9.2014 - Bytom
Do Polska na dostihy jsem se vydala spíše ze zvědavosti, neboť jsem slyšela, že se tam jedinná dostihová dráha v Polsku staví na fotbalovém hřišti. Jako letitý pamětník dostihů v letech sedmdesátých minulého století, kdy jsme stavěli dráhy v parcích, na ploché dráze a právě i na stadionech, jsem byla zvědavá jak to dělají dnes, kdy jsme rozmazleni stálými dráhami, které mají vše co účastník potřebuje a už toto si moc představit nedovedeme.
Nejdřív jsme nemohli vůbec dráhu najít, neboť nějaké značení, je pro Poláky zbytečné, všichni vědí, kde jedinná dráha na které se pořádají dva závody ročně, je. Po té co mi mizeli auta v díře mezi stromy jsem zamířila za nimi a ejhle po vyjetí kopce a projetí bránou se před námi objevil pravý kotel fotbalového stadionu. Bytom byla v 80.letech minulého století Mistrem Polska, dnes hraje třetí ligu a na stadionu je to vidět. :-). Stáli jsme nahoře nad kotlem, kde je silnička na které se při plotu parkuje. Asi největším problémem bylo to, že byla právě slušná průtrž mračen a lilo a lilo. Sešli jsme se pod stanem pořadatelů a společně nadávali na déšť. Mezitím však pořadatelé připravili příjemné překvapení v podobě koláčů, buchet, teplého čaje a kávy, pro každého dost na zahřátí i na snídani. Nakonec se počasí umoudřilo, rozhodčí rozhodli, že dráha je způsobilá a mohla začít přejímka. Nejdříve veterinární, kdy mimo kontroly Pet pasů proběhla i kontrola zdravotního stavu psího závodníka a musel s ní souhlasit nejen veterinář, ale i majitel, oba toto stvrdili svým podpisem. S tímto papírem jsme šli už bez pesanů na přejímku, kde jsme my zahraniční zaplatili a odevzdali papír od veterináře , a dostihové licence. S půl hodinovým zpožděním závod začal. Pro mě bylo novinou, že jarní závod byl z důvodů malého počtu psů zrušen. Tentokrát se sešlo přes 50 psů a navíc skoro 20 psů na licence. Při přejímce jsme dostali tašku se vzorky krmení, drobným dárkem a katalogem, který měl podobu s katalogem výstavním, žádné dvě potištěné A4 a obsahoval opravdu vše: rozhodčí, pořadatele, dráhu, seznam účastníků a pochopitelně i reklamu, kdy nás potěšila reklama na kolínskou dostihovou dráhu.
A teď něco o dráze, opravdu je postavená na fotbalovém stadionu, příjemné pro fotbalisty asi je, že nejde, mimo kousku lanka od navijáku, vůbec po samotném hřišti, ale za obvodovými čárami. Boxy stojí na dráze celoročně, jen jsou zbaveni táhel. Zářivě zelené pro velká plemena, hnědé pro malá, krátká dráha má 280 m, dlouhá 470m. Po vnější straně celého stadionu je opravdu pevné pletivo s mnoha uzavíratelnými a uzamknutými brankami. Vnitřek dráhy tvoří kovové tyče, jaké známe z výstav, na kterých jsou natáhnuty ve třech řadách nad sebou , textilní pásky v barvě žlutá a červená. Přiznám se, že mi nebylo dobře okolo žalůdku, když jsem toto viděla, neb znám své pesany a velké obavy, že si z toho udělají coursing byly na místě. Za velký klad považuji velmi dobře kryté místo startu, perfektně , pomocí banerů, vyřešené příchodové cesty a oddělení boxů od dráhy. Dráha je velmi široká a tak vzhledem k tomu, že kladky byly hodně v rohu, psi nechodili moc podél výše zmíněných pásků, ale středem dráhy. Dráha má pouze velmi krátké rovinky, je to hodně ovál a tak nedocházelo ani k problémům při předbíhání. Sedliště je za pevným plotem a na dráhu jsou majitelé se psy puštěni až po natažení kůže. Trochu nás v začátku vyděsilo dvakrát přetržené lanko, při výměně jsem zjistila, že se tam stále tahá na rybářském vlasci. Bylo vyměněno a bez problémů závody pokračovaly již bez trhání. Naviják klasický na 220 V a natahování čtyřkolkou bylo téměř bez závad. Občas si myslím, že pesanům tahač trochu utekl, ale jen opravdu málo si z této dráhy dělali dráhu coursingovou, většinou po zastavení či vrácení se k boxům, jako by opět chtěli lovit, ale už středem dráhy, viděla jsem psa, který páskami proběhl a evidentně se mu nic nestalo i to je bezpečné.
Závody začaly, tak jak je zvykem, rozběhy vipetů, kterých bylo nejvíc. Na této dráze se běhá podle pořadí a i když nad dráhou v místě cílové čáry sedí rozhodčí se stopkami, takže nějaký čas je naměřen. Ale rozhoduje pořadí v rozbězích. Plemena v počtu do 6 psů , běží jen rozběh a finále, jen vipetů bylo víc a měli rozběhy dva. Po rozbězích proběhly v naprosté pohodě licence a začalo finále.
Pro nás účastníky z ČR, kterých bylo pět, je určitě potěšujíci, že jsme získali 2x Mistra Polska a to i v nejvíce obsazené kategorii vipet. 2x vícemistra Polska a jednou třetí místo. Žádný z našich závodníků se nenechal zaskočit nezvyklou dráhou a všichni ukázali kvalitu, jako profesionálové. Každý pesan "na bedně" získal 2kg granulí, pohár a Mistr Polska kytici, která však byla určena pro pesany, neb místo kvítí, tam byly psí pamlsky :-). Trochu mi zaskočilo, že v licenci je pouze razítko pořadatele, umístění a z kolika psů. První pes má zapsán čas finále. Vzhledem k tomu, že se jednalo o CACIL závod, mi třeba zapsání zisku čekatelství CACIL a zmínka o tom, že pes je Mistr Polska, chybí.
Celkově musím napsat, že se mi na těchto závodech i přes nepřízeň počasí velmi líbilo, pohoda, klid, vstřícnost pořadatelů naprostá, vždy s úsměvem a radou, bez jakéhokoliv stresu vůči sami sobě i účastníkům. Protože jsem zůstávala na druhý den na Národní výstavu, která se konala na dalším tréninkovém hřišti ve stejném areálu, mohla jsem zůstat až do konce, kdy na fotbalovém stadionu zůstaly jen boxy a probíhal tam již trénink fotbalistů. Pohoda a klid panoval i při bourání celé dráhy. A moje překvapení neznalo mezí, když jsem druhý den přišla na výstavu a veterinář mi sdělil, že nic nechce neb pet pasy viděl včera, při placení se na mě usmívala stejná tvář pokladní a při předávání katalogu a čísel se mi zeptali, jak jsem se vyspala a ať si vezmu koláč :-)
V Polskuje zvykem, že mezi sebou soutěží jejich kluby, které jsou postaveny podle měst, ve kterých jsou. V Bytomy vyhrál soutěž "odzialů" Bytom cca s 20 účastníky a ziskem celkem 23 bodů. Pochopitelně se ve výsledkách i když bez umístění objevil i "odzial Czech" , který získal celkově 26 bodů :-)
